Architektura – chrámy

Buddhismus a architektura

Klasické thajské umění je téměř výlučně výsledkem uctívání buddhismu Theravada. Thajské chrámy přitom představují vzor thajské kultury a nabízejí přehlídku soch, maleb a dekorativního umění. Chrámy jsou skutečně na prvním místě mezi památkami, které stojí za to vidět. Je obtížné říci přesně kolik jich v Thajsku je. Počet se pohybuje kolem 40 000 a rostou stále nové. Alespoň drobné porozumění jejich uspořádání a jejich významu usnadňuje pochopení hloubky thajského kulturního dědictví.

CHRÁM – WAT

Nalezli jsme pro vás několika dílný dokumentární zpracování, které se zabývá chrámem Wat. V dokumentu Digging for the Truth: Angkor Wat lze nalézt zajímavé historické informace a krásné snímky z chrámu Wat. Jistě vás osloví jeho monumentální konstrukce a krásná architektura.

Slovo chrám je velice neuspokojivým překladem thajského slova wat. Člověk si pod pojmem chrám představí budovu jednoduché struktury, jako je to v případě křesťanských kostelů, ale s nimi nemá buddhistický wat nic společného. Pokud si nebudeme všímat obytných prostor a ložnic mnichů (sanghawat), které jsou většinou prostě zařízené, i když to tak nemusí být, thajský chrámový komplex v sobě zahrnuje několik pozoruhodných náboženských budov, které si představíme:

Bot

nebo také ubosot je hlavní a zásadní částí, je to nejposvátnější místo chrámu, kde probíhají ceremonie, při nichž se světí kněží. Budova je určena osmi hraničními kameny, které se nazývají sima. Jsou rozmístěny vně chrámu a to tak, že čtyři leží v rozích a čtyři ve směru hlavních světových stran.

Vihán

Chrám bude mít pravděpodobně také alespoň jeden viharn, což je síň zdánlivě stejná jako bot, ale bez kamenů sima. Tato stavba se používá pro kázání mnichů i lidových kazatelů. Jak viharn, tak i bot slouží jako světský stánek Buddhových soch, honosných výjevů a obvykle také několika menších doprovodných soch. Mnohé z výjevů jsou cenné starožitnosti a některé jsou dokonce slavné samy o sobě a jsou proto uctívány jako umělecké předměty, skrývající v sobě neobvyklou duchovní sílu.

Čo fá

Jak bot, tak i viharn jsou budovy vystavěné ve stejném architektonickém stylu, obdélníkového tvaru, s vlnitými několikařadými střechami, které jsou pokryté glazurovanými cihlami hnědé či zelené barvy, nebo modrými taškami. Každý konec střešního vrcholu je zakončený pozlacenou křížovou kytkou, známou jako čo fá, neboli “nebeský střapec”. Jedná se o půvabné křivočaré ornamentální zdobení, které vypadá jako útlá ptačí šíje a hlava a všeobecně se věří, že se jedná o bájného garuda, napůl ptáka, napůl člověka.

Čedi, stupa, prang

Spolu s chrámovými loděmi bot a viharn je pro stavbu nejcharakterističtějším prvkem štíhlá věž zvaná chedi nebo stupa. Jde o vysokou dekorovanou věž, která dominuje celému komplexu wat a je vystavěna nad ostatky Buddhy nebo nad svatými texty či výjevy. Mimo severothajských většinou čtyřhranných stůp existují v podstatě dvě základní podoby věže:
Ceylonský typ
Věž ve tvaru kupole (obráceného zvonu), zvedající se ze čtverhranného nebo kruhovitého podkladu, která se směrem vzhůru zmenšuje a zužuje, nebo okrouhlá štíhlá věž, připomínající svým tvarem prst.
Khmérský prang
Typ věže, jejíž podoba byla odvozena od architektury Khmérů, znázorňuje bájnou horu, která je sídlem božstva. Tyto věže jsou známé jako prang.

Mondop

Ostatní budovy chrámového komplexu mohou obsahovat knihovnu pro svaté texty a také mondop. Tradičně se mondop stavěl na kůlech nad vodní hladinou, aby se tak křehké rukopisy uchránily před mravenci. Mondop je čtverhranná stavba se zužující se střechou, uchovávající některé relikvie. Často je to Buddhova stopa, ozdobný otisk v kameni v nadživotní velikosti. Tyto budovy podobně jako chedi nepředstavují jen architektonickou památku, slouží v pravém slova smyslu jako monumenty, které jsou trvalým zdrojem inspirace a centry vědění.

Ambit

Některé větší waty mohou mít tzv. ambit, což je do strany otevřená sloupová chodba nebo také ochoz, který snad dříve sloužil k vystavování řady výjevů z Buddhova života a dále nejrůznější zvonice a altánky.

Sala kanparien

je malá shromažďovací síň, kde se někdy přednášejí kázání z posvátných knih.Waty mají dále také krematorium, které lze rozpoznat podle jeho jehlanovitého komína a obvykle také školu pro mnichy a snad i pro děti.

Chrám jako centrum umění

Nejimpozantnější z pohledu návštěvníka je chrám jako centrum umění. Na rozdíl od ostatních funkcí wat tuto roli začaly chrámy plnit jaksi nevědomě. Až do doby moderních dějin mělo veškeré thajské umění náboženský charakter: účelem nebylo žádné estetické obohacení. Umění sloužilo čistě k vzdělávacím a liturgickým účelům. Tak se stalo, že sochy, malby a drobná umělecká dílka, jako např. perleťové intarzie (perleť vykládaná dřevem), dřevořezby i zlacené lakované předměty, našly své uplatnění téměř výhradně jako chrámová výzdoba.

Buddha

Náměty soch jsou do značné míry omezeny pouze na zobrazování Buddhy. Tyto sochy neslouží jako modly, ale spíše jako vyjádření touhy po vědění a jsou, alespoň teoreticky, všechny vytvořeny na stejných principech “Jediného osvíceného”. Je samozřejmé, že sochy prakticky vznikaly pod vlivem různých uměleckých směrů a stylů, a tak se Buddhovy sochy značně liší jak ve svém provedení, tak i ve svém charakteru.

Malby

Wat také nabízí přehlídku thajské tradiční malby, jejíž nejjemnější podobou, které mohla dosáhnout, je freska. Právě fresky byly namalovány na všechny čtyři stěny bot i viharn, ale díky křehkosti média a ničivého vlivu podnebí se zachovalo jen málo příkladů z období jejich vzniku, z 18. století. Všechny fresky vznikly pouze za účelem vzdělávání. Obvyklá stylizace fresek, které zdobí boční stěny, jsou epizody ze života Buddhy nebo jeho předchozích inkarnací, jednotlivé scény jsou odděleny seznamy modlících se nebeských bytostí. Zadní stěna obvykle znázorňovala buddhistické představy o kosmologii a přední stěna zase ukazovala scénu, jak Buddha vítězí nad silami zla (Mara). Pro tyto fresky je typické, že postrádají smysl pro perspektivu a postavy jsou zobrazovány spíše malé, protože celá plocha obrazu je pokryta nejrůznějšími detaily. Později se stalo zvykem, že umělci často vyplnili pozadí scénami a příhodami z thajského denního života. Tyto výjevy jsou velmi zajímavé ze dvou důvodů – předně z nich čiší nezměrná spokojenost a pak, malby byly místem, kam umělec dokázal promítnout nejvíce ze sama sebe.

Dveře a okenice

jsou někdy také pokryty malovanými scénami ze života. Umělci se tak obvykle snaží všechny plochy brilantně vyzdobit. Zvlášť vynikající jsou mezi předměty dekorativního umění perleťové intarzie a zlacená lakovaná dílka, která mají často jasný obrázkový charakter. Barevné skleněné mozaiky se také poměrně často používají a patří tak ke štědré a marnotratné chrámové výzdobě.

Mytologie

V chrámových komplexech lze také zahlédnout sochy různých mytologických bytostí. Protože nejvznešenější umění mohlo zobrazovat pouze Buddhu, zůstávala řemeslníkům možnost vytvářet miniaturní sošky, které představovaly bytosti hrající důležité role v thajské mytologii a legendách. Mezi ty, které lze nejčastěji vidět, patří garuda, což je výjev zobrazující boha Vischnu. Dále naga, král hadů, který se často zobrazuje tak, že lemuje sloupková zábradlí, tzv. balustrády. U vchodových dveří do chrámů můžeme spatřit yakshas, obra, který má za úkol chránit chrám před zlými duchy nebo kinnaris, půvabnou bytost, napůl ženu, napůl ptáka a asparas, neboli nebeskou nymfu, která tančí pro potěšení bohů.